Kam kráčí elektrárna Mělník?   


14.02.2018    Vytvořil: Memza Redaktor

Nová velkokapacitní spalovna odpadů a fluidní kotel – to jsou současné plány pro elektrárnu Mělník. Přestože Evropská unie do budoucna počítá s vyšší mírou recyklace komunálních odpadů, elektrárenská společnost chce v elektrárně Mělník vybudovat novou velkokapacitní spalovnou. Podobně jde proti dlouhodobým zájmům evropské environmentální politiky také výstavba nového fluidního kotle na hnědé uhlí. Plánované záměry prozrazuje dokumentace hodnocení vlivu na životní prostředí (tzv. proces EIA), který redakce Memzy prostudovala.

Z dlouhodobého hlediska dochází v Elektrárně Mělník k dílčímu pozitivnímu trendu, kterým je postupné omezování výroby elektrické energie z hnědého uhlí. Právě hnědé uhlí je v energetice tím nejškodlivějším palivem, protože výraznou měrou přispívá k ničivým změnám klimatu, které již dnes pociťují lidé po celém světě.

Ze třech jednotek tepelné elektrárny, které jsou dnes v provozu, se dvě v následujících letech uzavřou. Jedná se o druhou jednotku elektrárny (4 bloky o celkovém výkonu 440 MW), jejíž provoz bude ukončen do roku 2022, a o třetí jednotku (celkový výkon 500 MW), která skončí v roce 2024. V provozu pak zůstane jen první jednotka s výkonem 240 MW. To vše je pozitivní vývoj a logický důsledek utlumování uhelné energetiky, který reflektuje světové trendy a také přísnější požadavky evropského společenství na vypouštění škodlivých látek do ovzduší. Naopak negativně lze vnímat plánované záměry, které by v lokalitě měly kompenzovat dosluhující elektrárenské bloky z hlediska výroby tepla.

Jedním ze dvojice záměrů je takzvané ZEVO neboli „zařízení na energetické využívání odpadu“. Pod tímto názvem se skrývá obyčejná spalovna komunálních odpadů, která by měla být zprovozněna již v roce 2024. V současné době probíhá posuzování tohoto záměru v procesu EIA. V případě její realizace by se jednalo o největší spalovnu v České republice. Z vypracované dokumentace vyplývá, že kapacita ZEVO Mělník by měla být až 400 tisíc tun odpadu ročně. Pro srovnání produkce komunálního odpadu celého středočeského kraje je 450 tisíc tun ročně.

Stavba takto velké spalovny by mohla vážně narušit evropskou politiku v odpadovém hospodářství. Podle plánů Evropské unie by mělo už v roce 2025 být recyklováno minimálně 55 % komunálních odpadů a tento podíl by se měl nadále zvyšovat až na 65 % v roce 2035. Pokud by projekt ZEVO Mělník dostal zelenou, tak by mohlo být navyšování podílu recyklace značně zpomaleno. V České republice čítá spalovnářská flotila již čtyři velká zařízení pro spalování komunálního odpadu (Chotíkov u Plzně, Liberec, Praha a Brno). Pokud by se k nim připojila další velká spalovna, svou kapacitou by se výrazně zvýšila poptávka po odpadu, který by byl namísto recyklace spálen ve spalovně. Protože je recyklace ve srovnání se spalováním odpadu mnohem příznivější pro životní prostředí a zásadně by to ztížilo zavedení evropské politiky odpadového hospodářství, není vhodné tuto spalovnu realizovat.

Dalším záměrem, který se v mělnické elektrárně plánuje je výstavba nového fluidního kotle a plynové kotelny. Také k tomuto záměru probíhá posuzování v procesu EIA. Plánovaný fluidní kotel určený pro výrobu tepla by měl výkon zhruba 300 MW a po dobu dalších minimálně třiceti let by spaloval hnědé uhlí. Právě tato skutečnost je v rozporu s dalším cílem evropské politiky ochrany životního prostředí – konkrétně s Pařížskou dohodou, která má chránit klima.

Hnědé uhlí je nejšpinavějším palivem z hlediska emisí skleníkových plynů, které se podílejí na změně klimatu. Zprovoznění fluidního kotle by znamenalo dalších několik desítek let spalování tohoto špinavého paliva. Přitom v řadě evropských zemích již není výstavba nových zařízení spalujících uhlí možná. Například Velká Británie plánuje uzavřít poslední uhelnou elektrárnu v roce 2025 a o ukončení uhelné energetiky se pomalu začíná mluvit už také v Německu.

Pokud bude chtít Česká republika mezinárodní Pařížskou dohodu, kterou již ratifikoval český parlament, naplnit, bude muset brát hodnocení dopadů podobných záměrů na klima a celkové emise skleníkových plynů vážně. A právě to dokumentace EIA postrádá. Přestože je jedna celá kapitola dokumentace věnována klimatu, ale to podstatné v ní chybí. Kapitola dokumentace věnovaná klimatu popisuje místní klimatické podmínky, jako jsou směry větrů a průměrná teplota, nebo popisuje případné dopady výkyvů počasí na provoz zařízení, ale nevěnuje se zásadnímu. Jak velké budou emise skleníkových plynů z plánovaného zařízení? A jak velkou měrou toto zařízení k dalším změnám klimatu přispěje? Právě odpovědi na tyto otázky by měla dokumentace v procesu EIA odpovídat. Ovšem neodpovídá.

Uvedené skutečnosti jsou součástí připomínek veřejnosti a nevládních organizací v procesu posuzování obou záměrů na životní prostředí. Tento proces stále probíhá a rozhodně mohou být popsané plány ještě zvráceny. Případ sledujeme a včas přineseme další novinky.



Komentáře