Nové jaderné bloky se Česku nevyplatí   


12.01.2020    Vytvořil: Memza Redaktor

Vláda slibuje stavu dalších bloků Jaderné elektrárny Dukovany, čímž chce řešit energetické potřeby České republiky v budocnu. Stavba nového bloku Dukovan by dle slibů vlády mohla začít kolem roku 2030. Blok by mohl být postaven mezi roky 2035 až 2040, řekl loni v létě ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Premiér Andrej Babiš pak na summitu Evropské unie, kde se rozhodlo o uhlíkové neutralitě unie do roku 2050, prosadil možnost řešit energetické potřeby státu právě jadernou energetikou. Výstavby jaderných elektráren po celém světě však doprovází řada problémů. Stejně tak velké množství ekonomů, energetických expertů a minoritních akcionářů ČEZu varují, že výstavba nových bloků jaderné elektrárny by byla ekonomicky nenávratná.

Ekonomická nejistota výstavby nových jaderných bloků odráží celosvětový trend v jaderném průmyslu. Poslední čtvrt století je celosvětově počet jaderných reaktorů a celkový instalovaný výkon zhruba stejný, což kontrastuje se 70. a 80. lety minulého století, kdy počet reaktorů a instalovaný výkon v jaderné energetice strmě stoupal.

Při výrobě elektrické energie v jaderných elektrárnách platí jednoduché pravidlo: asi dvě třetiny nákladů na výrobu tvoří fixní náklady. Jsou to náklady, které vznikají, i když elektrárna nevyrábí elektřinu. Mezi fixní náklady patří splácení půjček a úroků z půjček vzniklých při plánování a budování elektrárny, ale také náklady na pozdější likvidaci elektrárny. Zbytek pak tvoří provozní náklady. Mezi hlavní provozní náklady patří náklady na provoz, údržbu, opravy a také náklady na palivo.

Reálná cena výstavby jednoho bloku jaderné elektrárny ve světě je zhruba 300 miliard korun, přičemž čeští političtí představitelé dnes mluví o 120 až 160 miliardách. V minulosti se velmi často původně předpovídané náklady na výstavbu jaderných elektráren ukázaly jako podhodnocené a neplánovaně narostly. Nejspolehlivějším ukazatelem jsou v minulosti vynaložené reálné náklady na již dokončené projekty. Ovšem po většině jaderných společností se nevyžaduje publikování auditovaných nákladů na výstavbu a ony samy nemají chuť se ukazovat v jiném než dobrém světle. Jaderné reaktory jsou investičně náročnější než jiné typy elektráren a protahování a prodražování výstavby způsobuje finanční problémy jinak silným společnostem.

Koupit jadernou elektrárnu „na klíč“, tedy za předem dohodnutou cenu, je prakticky nemožné. V minulosti velcí dodavatelé jaderných elektráren ve Spojených státech prodali celkem dvanáct elektráren na klíč, ale ve vždy na tom prodělali, protože nebyli schopni uhlídat finální náklady. Z tohoto důvodu jsou ve smlouvách mezi investorem a dodavatelem klauzule o možném růstu cen. To vždy nové jaderné elektrárny výrazně prodražuje.

Důležitá je vedle toho také doba výstavby. Prodloužení doby výstavby nezvyšuje náklady přímo, ale má vliv na nárůst úroků z půjček. Celková doba mezi rozhodnutím postavit jadernou elektrárnu a jejím komerčním provozem, kdy elektrárna dodává proud do sítě, bývá mnohem delší než samotná doba výstavby. Například rozhodnutí postavit britskou jadernou elektrárnu Sizewell B padlo v roce 1979 a její výstavba začala o osm let později. Jaderná elektrárna nakonec zahájila komerční provoz v roce 1995, takže celková lhůta mezi rozhodnutím elektrárnu postavit a jejím uvedením do provozu byla šestnáct let. Nejedná se přitom o nějakou výjimku.

Průtahy provázely také dva bloky jaderné elektrárny Temelín, jehož výstavba byla garantována státem a neprobíhala v tržním prostředí. Rozhodnutí o výstavbě prvních dvou bloků Temelína bylo vydáno v roce 1980, ale až v roce 1986 bylo vydáno stavební povolení a následující rok začala stavba provozních objektů. Podle původních plánů měl být první blok elektrárny dokončen v roce 1992. Nakonec však začal první temelínský blok dodávat do sítě energii až v roce 2001 a druhý blok v roce 2003. Celková doba od rozhodnutí po komerční provoz trvala u obou bloků více než dvacet let.

Podle studie vědců z Mnichovské univerzity, kteří zkoumali výstavbu všech světových jaderných elektráren, se od výstavby prvních jaderných elektráren až po současnost průměrná doba trvání jejich výstavby neustále prodlužuje. Jak dlouho by trvala výstavba nových bloků v Dukovanech, je velmi obtížné předpovídat. V době jejich dokončení by mohl být trh s energií naprosto jiný než je dnes, protože z důvodu klimatické krize dochází k rozvoji nových obnovitelných technologií. Svět energetiky prochází zásadní transformací a je obecně ve své dynamické fázi.

Dalším důležitým faktorem ekonomické návratnosti jaderné energie je efektivní využití instalovaného výkonu. Efektivita se určuje dle koeficientu ročního využití, který se vypočítává jako procento toho, co by elektrárna vyrobila, kdyby byla provozována po celý rok při plném projektovaném výkonu. Koeficient ročního využití lze přesně stanovit z množství vyrobené energie.

Koeficientu ročního využití 100 % nedosahuje žádná jaderná elektrárna na světě. Důvodem jsou servisní přestávky pro údržbu a výměnu paliva nebo nečekaná selhání techniky a její opravy. V 80. letech nebyl ve světě koeficient ročního využití příliš vysoký a dosahoval zhruba 60 %. Od té doby se však výkonnost a koeficient ročního využití zvýšily. Loni měla elektrárna Dukovany koeficient ročního využití 82 % a elektrárna Temelín 90 %.

Na snižování koeficientu ročního využití se často podílí selhání techniky. K neplánované odstávce druhého bloku Temelína došlo na několik dní například v září 2015, kdy byl v odstávce také první blok kvůli opravě zpětné klapky na potrubí v nejaderné části elektrárny. Pro Českou republiku to znamenalo, že se na 15 hodin stala dovozcem elektrické energie.

Tyto technické faktory je třeba zvažovat při výstavbě nových bloků v Dukovanech. Napovídají nám, že ekonomická návratnost za tržních podmínek nebude reálná. Možností, jak lze učinit Dukovany výdělečným projektem, je stanovení povinných výkupních cen na desítky let dopředu, což by v konečném důsledku museli zaplatit spotřebitelé. Stejně tak nevýhodnou možností je projekt dotovaný ze zemí jako Rusko nebo Čína, což by nás mohlo uvrhnout do jejich silného geopolitického vlivu, jako se to stalo Maďarsku v důsledku smlouvy s ruským dodavatelem jaderné elektrárny Paks.



Komentáře