Ochránci životního prostředí v ohrožení života   


08.11.2020    Vytvořil: Memza Redaktor

Pandemie covidu předefinovala význam domova jako prostoru, kde se můžeme rozvíjet a cítit bezpečně. Nicméně odhalila také realitu milionů lidí, pro které je jejich domov současně také paradoxně nejnebezpečnějším místem. Mezi ně patří ti, kteří žijí v Kolumbii v oblastech bohatých na přírodní zdroje. Bránit své domovy se pro ně stala nebezpečná činnost, při které mohou přijít o život.

Kolumbie je nejnebezpečnější zemí na světě pro obránce lidských práv, přičemž jak jsme na Memze nedávno informovali, ti, kteří obhajují práva spojená s územím a životním prostředím, které obývají, je situace ještě horší. Jejich potřeba, o kterou usilují, je naprosto jednoduchá: žít doma v míru. Problém je, že v jejich případě se často nejedná o prostor s místnostmi, obývacím pokojem a kuchyní, ale je to část území s řekami, lesy, rostlinami a zvířaty.

Takové územím je současně jejich nemocnicí, kde si léčí své tělesné a duševní rány. Je jejich posvátným chrámem, kde provádí své náboženské rituály. Je současně jejich supermarketem, protože země, kde žijí, jim poskytuje obživu. A také se v něm nacházejí jejich přátelé, protože domorodí lidé se považují za součást jednotného společenství. Potomci Afričanů, domorodé a rolnické národy v Amazonii stále udržují komunitní vlastnictví půdy. Jsou to právě oni, kdo brání zdroje, které udržují plíce planety Země, abychom i my mohli nadále dýchat.

"Amazonie je pro mě důležitá, protože je mým domovem, ale také domovem mnoha dalších lidí. Kdo nemá Amazonii jako svůj domov, ji má, i kdyby o tom nevěděl, jako své dýchací ústrojí, protože je to jedna z plic planety", říká obránkyně území Jani Silva. Nicméně přírodní bohatství, které jim umožňuje žít svým způsobem života, je pro ně paradoxně také hlavní hrozbou kvůli ozbrojeným skupinám a soukromým společnostem, které z něj chtějí finančně profitovat, ale také kvůli ignoranci úřadů, které neplní svou povinnost chránit vlastní obyvatele.

Právě v Amazonii žije mnoho lidí, kteří podobně jako Jani po celá desetiletí brání svůj způsob života a životní prostředí, přičemž je to ohrožuje na životech. Jejich příběhy byly zachyceny v nové zprávě Amnesty International "Proč nás chtějí zabít?". V mnoha případech zaplatili za svou statečnost příliš vysokou cenu. Například Jani musela v roce 2018 opustit svou komunitu kvůli neustálým hrozbám a útokům ze strany ozbrojených skupin, které vstoupily na jejich území po odchodu kolumbijské milice FARC, když v roce 2016 podepsala mírovou dohodu s vládou. Ale navzdory všem hrozbám je dnes ještě silnější a odhodlanější a říká, že ji nikdo nezastraší. "Dokud bude naše území zneužíváno, budu nadále podávat stížnosti. Jednoho dne se vrátím do svého domova." Její příběh bolesti a odvahy je příliš typický pro celou Kolumbii.

Danelly Estupiñán, obhájkyně práv afro-kolumbijských komunit ve městě Buenaventura na pacifickém pobřeží, musela kvůli výhrůžkám také opustit svůj domov. Tvrdí, že útoky jsou odvetou za její odpor proti stavebním projektům ve velkém přístavním městě. Boj za uznání práv afro-kolumbijských komunit ji ohrožuje na životě. Úřady ji poskytly osobní ochranu, ale Danelly říká, že to nestačí. To, co by podle ní pomohlo, je to, aby stát řešil strukturální příčiny násilí páchaného na komunitách. Danelly to komentuje slovy: "Nesnižuje to riziko, protože ve skutečnosti útoky nejsou kvůli tomu, že by se mnou lidé měli osobní problém, je to kvůli práci, kterou dělám. Každý, kdo by dělal totéž, bude čelit stejným hrozbám."

V dalších oblastech Kolumbie, včetně těch, kde se pěstuje koka, a kde pokračuje ozbrojený konflikt, je situace ještě horší. María Ciro - obránkyně lidských práv, která žije v oblasti Catatumbu na východě země, tvrdí, že komunity v této části Kolumbie žijí mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně je hrozba ozbrojených skupin a na druhé straně armáda. Kvůli nedostatku humanitární pomoci od vlády přitom nemají jinou schůdnou možnost než pokračovat v pěstování nezákonných plodin. Pokud se lidé schovávají ve svých domovech, nemohou současně pracovat na polích a nemají pak ani nic k jídlu. V Catatumbo žijí lidé mezi možností ohrožení života kvůli konfliktu nebo hladověním. Ti, kdo se snaží rolníky bránit, jsou pak stigmatizováni, protože rolníci jsou spojeni s obchodem s drogami.

Domorodí vůdci si zase stěžují na útoky, kterými jejich komunity trpí. Mauro Chipiaje, vůdce domorodé komunity v oblasti Meta na východě země, tvrdí, že když se v roce 2015 mohli po desetiletích vysídlení domorodci vrátit na své území, zjistili, že životní prostředí bylo poškozena, a že jejich místo okupují další lidé. Dnes opět usilují o to, aby znovu získali svůj domov a život.

Kolumbie je zemí paradoxů. Jedna ze zemí s nejvyšším počtem norem, protokolů a institucí pro ochranu obhájců lidských práv je současně zemí, kde zemře nejvíce lidí kvůli ochraně přírody a životního prostředí. Součástí problému je fakt, že se naslouchá komunitám ohledně potřebných ochranných opatření. Podobně je problém naše vlastní apatie a nepochopení, že ti, kdo brání území a životní prostředí, chrání nejen své domovy, ale také přírodu, která nás na planetě udržuje naživu.

Zdroje

Latinská Amerika je nejnebezpečnější region pro ochránce přírody

Colombia: Por qué nos quieren matar?: La falta de un espacio seguro para defender derechos humanos en Colombia

Defender el Mañana

¿Por qué los quieren matar?



Komentáře