Pět stádií klimatického popíračství   


28.10.2018    Vytvořil: Memza Redaktor

Jednou z překážek řešení globální změny klimatu představuje jeho popírání a zpochybňování. Popírači neboli klimaskpetici, jak se sami nazývají, ztělesňují klimatické kontrahnutí, které v minulosti různou formou argumentace vychýlilo celou společenskou debatu nad změnami klimatu.

Nejedná se jen o americký fenomén, kde je klimatické kontrahnutí tradičně nejsilnější, ale výrazně zasáhlo také českou společenskou debatu. Nejvýraznější aktivitu popíračů jsme u nás mohli pozorovat v letech 2007 až 2009, kdy byla současně změně klimatu historicky věnována největší mediální pozornost. Několik následujících let byl mediální zájem o změnu klimatu, podobně jako její popírání, v útlumu.

Od podepsání Pařížské dohody v roce 2015 zájem médií opět narůstá a umocňuje ho řada událostí: ať již doklady o již proběhlých drastických změnách nebo o protestech aktivistů proti fosilnímu průmyslu. Navíc se blíží vydání již šesté souhrnné zprávy IPCC, která v následujícím roce přinese po letech opět shrnutí současných vědeckých poznatků o změně klimatu. Z toho důvodu můžeme očekávat další útoky popíračů a snahu oddalovat jakákoliv efektivní řešení problému. Může se objevit celé spektrum argumentů, které popírači rádi používají. Pojďme si projít pět základních stádií popírání změny klimatu, které popsal environmentální vědec a rizikový analytik Dana Nuccitelli.

První stádium: Popírání existence problému

Když lidé poprvé stanou nepříjemnému problému, jejich okamžitá reakce často zahrnuje popření jeho samotné existence. Klimatičtí popírači po dlouhou dobu tvrdili, že se planeta neotepluje. Jejich argumenty obvykle zpochybňovaly přesnost záznamu měřené teploty, nebo že zaznamenaná data jasně nepotvrzují výrazné oteplení. Toto primitivní stádium popírání je povětšinou již minulostí a většina popíračů dnes již samotnou existenci oteplení nezpochybňuje.

Druhé stádium: Popírání antropogenní příčiny

Pokud popírači uznali samotnou existenci problému, posunuli se do druhého stádia, ve kterém zpochybňují fakt, že za oteplení jsou zodpovědní lidé. Jejich poselství v této fázi zní: "Odmítáme, že současná změna klimatu je způsobená lidmi, a že by světové společenství mělo hrozbu řešit." Podle popíračů antropogenní změny klimatu má globální oteplení jinou příčinu. Tou je podle nich nejčastěji změna v aktivitě slunečního záření. Přestože pro tuto hypotézu není dostatek vědeckých podkladů, je stále široce rozšířeným mýtem.

Druhé stádium zahrnuje ještě jeden přístup: zpochybňování vědeckého konsenzu na antropogenní příčině a zpochybňování legitimity klimatologů. Především napadli závěry studie týmu profesora Cooka z roku 2013, že 97 % recenzované vědecké literatury potvrzuje hypotézu o růstu globální teploty v důsledku antropogenních emisí skleníkových plynů. Dalším ze způsobů, jak zpochybnili dosavadní poznání klimatologů, bylo odcizení emailové komunikace vědeckého týmu z východní Anglie a její následné zveřejnění s poukazem na problematická tvrzení některých vědců, která byla ovšem vytržena z kontextu. Kauza z roku 2009 se dostalo do povědomí pod názvem Climategate. Přestože pozdější vyšetřování ukázalo, že vědci ve své odborné práci nijak nepochybili, výrazně to snížilo důvěru veřejnosti ve vědecké závěry klimatologů.

Třetí stádium: Popírání, že se jedná o problém

Pokud popírači změny klimatu prošli prvními dvěma stádii a připustili, že se otepluje v důsledku lidské činnosti, většinou se posunou do třetího stádia, kde zpochybňují, že je to vůbec problém. V tomto stádiu popírači obvykle tvrdí, že klimatická změna nezpůsobí žádné fatální následky, kterým bychom se nemohli jednoduše přizpůsobit. Popírání je v tomto stádiu často doprovázeno podhodnocováním negativních důsledků. Současně dochází k předpovědím pozitivních důsledků změny klimatu, jako například rozšíření úrodných oblastí do oblastí tajgy. Prakticky se jedná o vykreslování neobhajitelného růžového obrázku a matení veřejnosti.

Čtvrté stádium: Popírání, že je problém řešitelný

Ve čtvrtém stádiu nás popírači přesvědčují, že řešení problému je příliš drahé, neefektivní a doplatí na něj ti nejchudší. Zejména napadají řešení, jako jsou zdroje obnovitelné energie z větru nebo slunce, o kterých tvrdí, že jsou příliš drahé. Ve skutečnosti je dnes větrná a solární energie již levnější než uhlí. Na pokročilejší úroveň dovedl toto stádium dánský statistik a známý popírač Bjørn Lomborg. Sestavil seznam globálních problémů, jako jsou například šíření nákazy HIV, ubývání pralesů, podvýživa nebo změna klimatu. Následně problémy seřadil dle možnosti jejich zlepšení při investování stejné finanční částky. Změna klimatu skončila na konci seznamu s tím, že je zbytečné se ji snažit řešit, a že je mnohem efektivnější se snažit vyřešit jiné problémy, na které by chyběly peníze pokud bychom se snažili něco dělat právě se změnou klimatu. Opak je pravdou, protože právě změna klimatu řetězově způsobuje další problémy jako právě podvýživa nebo šíření nemocí.

Páté stádium: Je příliš pozdě

Poslední stádium popírání je jednoduchý argument, že je již příliš pozdě na to, abychom se změnami klimatu něco mohli udělat, takže se o to ani nemáme pokoušet. Vše, co bychom udělali, je příliš málo. Pátého stádia dosáhlo zatím jen malá část popíračů. Páté stádium může být sebenaplňující. Pokud budeme při řešení tohoto problému otálet příliš dlouho, můžeme tím nakonec promeškat příležitost odvrátit katastrofické změně klimatu.

Dobrou zprávou je, že stále máme čas ji předejít. Alespoň podle vědců z IPCC, kteří letos v říjnu vydali dílčí report o změně klimatu, ve kterém dávají lidstvu 12 let na radikální snížení spalování fosilních paliv. Čím větší redukce emisí dnes dosáhneme, tím menší budou dopady klimatické změny v budoucnu.



Komentáře