Po dvanácti letech nastal konec geneticky modifikované kukuřice   


30.11.2017    Vytvořil: Administrátor

Letos nebyla v České republice zaseta žádná geneticky modifikovaná kukuřice. Po dvanácti letech je to poprvé, kdy se u nás nepěstují žádné geneticky modifikované plodiny určené ke komerční produkci.

Ke konci geneticky modifikované kukuřice v Česku došlo letos poprvé po dvanáctileté historii pěstování této plodiny na českých polích. Kukuřice pod označením MON810 byla jedinou geneticky modifikovanou plodinou, která se v České republice dlouhodobě pěstovala. Česká republika se tím přidala k většině evropských zemí, kde bylo pěstování této plodiny ukončeno v minulých letech. Konec pěstování geneticky modifikované kukuřice vyplývá z letošních údajů, které na svém webu nedávno zveřejnilo ministerstvo životního prostředí.

Téměř celá Evropa většímu rozšíření geneticky modifikovaných plodin úspěšně odolává. Před povolením komerčního pěstování dochází u každé transgenní odrůdy k polním pokusům na malých plochách a teprve poté mohou být rostliny pěstovány velkoplošně. Autorizací Evropské unie v minulosti prošly pouze dvě plodiny: brambora Amflora společnosti BASF a kukuřice MON810 společnosti Monsanto.

Brambora Amflora byla propadákem už od samého začátku. V roce 2010 se sice v omezeném rozsahu komerčně pěstovala v Česku a Německu, ale záhy se od jejích pěstování upustilo. Dnes ji nikde v Evropské unii nenajdeme. Kukuřice MON810 se rozšířila podstatně více, ale byla naopak zakázána v Rakousku, Itálii, Řecku, Švýcarsku, Německu, Francii, Lucembursku, Polsku, Bulharsku a Maďarsku. V řadě dalších evropských zemí se zase vůbec nezačala pěstovat.

Česko dlouho zůstávalo jedním z posledních ostrůvků komerčně pěstovaných geneticky modifikovaných plodin v Evropě. Společně s Rumunskem, Slovenskem, Portugalskem a Španělskem jsme patřili mezi několik málo států, kde se pěstovala kukuřice MON810. Většina evropské produkce transgenní kukuřice pochází ze Španělska, kde jsou jí osety desetitisíce hektarů. U nás bylo nejvíce transgenní kukuřice, celkem 8 380 hektarů, zaseto v roce 2008 a od té doby její plocha každoročně klesala. Loni bylo oseto jen 75 hektarů. V letošním roce pak nebyla vyseta vůbec.

Česká pole bez geneticky modifikované kukuřice nejsou výsledkem nějakého plošného zákazu nebo restrikce ze strany státu, jako tomu bylo v několika jiných evropských zemích, ale tento dlouhodobý trend určuje především situace na trhu. O geneticky modifikovanou kukuřici nebyl zájem. To mohl ovlivnit také nový standard pro výrobu mléka a mléčných produktů. Nízká výkupní cena mléka a tlak německých mlékáren donutily tuzemský Spolek pro komodity a krmiva jednat. Výsledkem je zmiňovaný standard pro výrobu mléka bez genetické modifikace. Certifikace “mléko bez GMO” znamená, že dojnice nesmějí být krmeny geneticky modifikovanými krmivy.

Mezi „GMO free“ země, jak jsou nazývány státy, na jejichž území se žádné geneticky modifikované plodiny nenacházejí, se zatím ovšem plně nezařadíme. Konec se totiž u nás týká jen komerční produkce a nikoliv také výzkumných ploch osetých geneticky modifikovanými plodinami. Letos u nás bylo celkem pět výzkumných ploch geneticky modifikovaných odrůd. Vysety byly dvě odrůdy  geneticky modifikovaného ječmene v Olomouci, len v Šumperku a sója v Praze. Několik desítek geneticky modifikovaných slivoní roste již několik let v Ruzyni. Ovšem jedná se jen o výzkumná políčka s omezeným rozsahem.

Masová produkce geneticky modifikovaných plodin způsobuje řadu environmentálních rizik – například vznik takzvaných superplevelů nebo ohrožení přirozené biodiverzity. Dalším problémem je ohrožení organického zemědělství. U biopotravin je totiž v důsledku pěstování geneticky modifikovaných plodin povolena jejich příměs v hodnotě do devíti promile. Přes sliby vědců, kteří geneticky modifikované plodiny vyvíjejí, nelze v praxi kontaminaci zabránit, a nedobrovolnými konzumenty geneticky modifikovaných potravin se tudíž stáváme všichni.



Komentáře