Rozhovor: Musíme dělat dalekosáhlé změny ve společnosti a zbavit se fosilních paliv   


21.06.2019    Vytvořil: Memza Redaktor

Radek Kubala z Greenpeace Slovensko nám prozradil více o tom, jak to je s těžbou a spalováním uhlí u našich východních sousedů. Právě Slovensko by mohlo být v této otázce inspirací také pro české politické představitele.

Mohly bys na začátek čtenářům Memzy stručně představit?

Jmenuji se Radek Kubala a od začátku roku pracuji pro Greenpeace na proti-uhelné kampani. Obecně jsem součástí hnutí za klimatickou spravedlnost už déle než čtyři roky. Dříve jsem působil v místní skupině Hnutí DUHA Brno i evropských Mladých Přátelích Země. Zároveň patřím k zakladatelům grassrootového hnutí Limity jsme my, které organizuje v České republice Klimakempy. Zároveň jsem tři roky pracoval pro Deník Referendum jako novinář, kde jsem se věnoval environmentálním a sociálním tématům, zejména změnám klimatu. V normálním životě ještě dokončuji magisterské studium žurnalistiky a mediálních studií a ve volném čase hraji florbal za FK Orel Telnice.

Můžeš prozradit, jak jsi se dostal ke klimatické kampani slovenských Greenpeace?

Na konci listopadu loňského roku jsem se zúčastnil akce na dole Nováky, kdy jsme vyvěsili na těžební věž transparent s nápisem "Skončite dobu uholnú", která byla vzhledem k jejím následkům hojně probíraná v médiích i po celém světě. Skončili jsme totiž v Ilavské věznici a celkově jsme tak byli zadržení týden. Byl to náročný týden, ale naštěstí náš pobyt ve vazbě byl krátký. Poté se objevila možnost pracovat na proti-uhelné kampani a tudíž pokračovat v tom, co jsme začali v Novákách. Rozhodl jsem se té možnosti využít a přišel jsem na výběrové řízení. Od té doby pracujeme na konci uhlí na Slovensku.

Co je cílem klimatické kampaně slovenských Greenpeace?

Cílem je ukončit těžbu a spalování uhlí na Slovensku. A svým způsobem jsme už uspěli. Prezidentka Čaputová společně s premiérem Pellegrinim oznámili konec spalování uhlí na Slovensku v roce 2023, do toho se řeší Akční plán transformace regionu Horná Nitra, který počítá s koncem těžby uhlí. Tudíž doba uhelná na Slovensku skutečně končí.

Proč jsou změny klimatu takovým problémem? Nebylo by lepší se nakonec jen přizpůsobit?

Určitě ne. Změny klimatu jsou podle vědců zásadním problémem a její dopady můžeme vidět už dnes. Drastické sucha ve střední Evropě, rekordní lesní požáry v Kalifornii, postupný růst hladiny oceánů a zatopování ostrovů v Pacifiku nebo měst jako Louisiana, rekordní tání ledovců nebo permafrostu. V Indii je takové teplo a sucho, že miliony lidí opouštějí domovy. A to jsme jen na oteplení jednoho stupně oproti předindustriální době. V současnosti směřujeme k oteplení o více než dva stupně, dokonce míříme někde ke čtyřem stupňům při současném tempu vypouštění emisí. Tomu se zkrátka přizpůsobit nedá, musíme dělat dalekosáhlé změny ve společnosti a zbavit se fosilních paliv co nejdříve.

Je uhelná energetika na Slovensku důležitým problémem? Vždyť se uhlí na slovenském energetickém mixu podílí méně než deseti procenty?

Určitě ten problém na Slovensku není tak významný jako v Německu, Polsku nebo České republice, kde ten podíl uhlí na energetickém mixu je mnohonásobně vyšší. Nicméně právě proto má Slovensko nejlepší předpoklady na to stát se první zemí V4, která se uhlí kompletně zbaví. A děje se to, což je důležité. Může tak ostatním zemím střední Evropy ukázat, že je to skutečně možné, zbavit se závislosti na uhlí. Z hlediska emisí tak úspěch na Slovensku může být marginální, ale politicky to naopak může být velmi významné.

Jak je na tom v současné době Slovensko s ukončením uhelné energetiky? Podle našich informací se slovenští představitelé rozhodli přestat podporovat uhelnou energetiku. Už je na Slovensku stanoven datum ústupu od uhlí, jako to má většina západoevropských zemí?

Nedá se říct, že by bylo stanovené konkrétní datum a konkrétní koherentní plán. Nicméně existuje plán zavírání uhelných dolů, zejména na Horné Nitře. Tento plán se nachází v Akčním plánu transformace regionu, který by vláda měla schválit na začátku července. Nám se do plánu podařilo dostat odmítnutí projektu 12. těžebního pole na dole Nováky, které by těžbu rozšířilo až do roku 2034, přičemž tedy poslední důl Nováky se bude zavírat někdy mezi léty 2025 a 2027. To je dobrá zpráva.

Co se týče spalování, tak na Slovensku jsou podstatné dvě uhelné elektrárny, které provozuje podnik Slovenské elektrárny. Kapacitně se jedná spíše o menší provozy, pokud je porovnáváme s elektrárnami v České republice, Polsku nebo Německu. Slovenské elektrárny už do médií několikrát řekly, že po skončení dotací na spalování uhlí nechtějí v Novákách pálit uhlí, tudíž tam by spalování mělo skončit nejpozději v roce 2023. U Vojan je datum konce nejasný, ale jelikož ta elektrárna nevydělává a zvyšují se ceny emisních povolenek, je více než pravděpodobné, že se bude zavírat někdy ve stejnou dobu. V nízkouhlíkové studii pro Slovensko je napsáno, že Vojany skončí nejpozději v roce 2025, podle mého odhadu však dříve.

Navíc to na tiskové konferenci oznámili premiér Pellegrini a prezidentka Zuzana Čaputová, že po roce 2023 bude spalování uhlí pro výrobu elektrické energie na Slovensku minulostí. Hovoří se i o postupném konci tepláren, které také nejsou rentabilní vzhledem k rostoucím cenám emisních povolenek. Jinými slovy doba uhelná na Slovensku skutečně končí.

Proč a kdy jsi se o téma klimatické změny a spalování fosilních paliv začal zajímat?

Poprvé někdy v sedmnácti letech, když jsem si přečetl knížku Zeemě od Billa McKibbena. V té době vrcholily v České republice studentské protesty proti školnému a já jsem se v myšlení začal politizovat. Navíc se to všechno spojilo s tím, že jsem ze severní Moravy a dost mě trápily časté smogové situace, zejména v zimních měsících to byl horor. Přišlo mi, že změny klimatu jsou nejzásadnější téma, kterému je potřeba se věnovat. Nevěděl jsem ale jak, dokud jsem nepřišel na vysokou do Brna a tam se neseznámil s lidmi okolo místní skupiny Hnutí DUHA Brno. Od té doby se snažím dělat maximum pro odvrácení katastrofy, do které se jako lidstvo řítíme.

Nebyla nakonec tvá novinářská práce efektivnější, v tom něco změnit, protože mohla oslovit víc lidí?

To je zajímavá otázka. Asi nejsem schopen to v současnosti vyhodnotit. Každopádně do Deníku Referendum nadále přispívám každý pátek sloupkem, tudíž stále se snažím oslovovat lidi i skrze psaný text. Obecně ale bych se rád vyhýbal ekonomickým termínům, že je něco efektivnější a něco méně. Nedívám se na svět touhle optikou, spíše se snažím řídit intuicí a dělat to, co v dané chvíli považuji za správné.

Jaký je největší rozdíl mezi prací novináře píšícího o ekologických tématech a environmentálního aktivisty?

Popravdě, pro mě tyhle věci v životě vždycky byly do určité míry spojité nádoby. Deník Referendum naštěstí umožňuje angažovat se v klíčových věcech a má správně aktivistický nádech, který velmi oceňuji. Jsou určité hranice, které je dobré si vnitřně i veřejně vyjasnit. V České republice (a v post-komunistickém prostoru obzvláště) existuje představa o naprosté nezávislosti a objektivitě novináře. Podle mě to je ale pouze jeden přístup, na západě je poměrně běžné, že jsou novináři jasně vyhranění a čitelní pro čtenáře. Například Owen Jones z Guardianu. Tento přístup je mi bližší.

Environmentální aktivisté v České republice jsou mnohdy vnímáni negativně. Jak je to v tomto ohledu na Slovensku?

Myslím, že se to mění. Na Slovensku i v České republice. Vzhledem k prohlubování environmentální krize a vzestupem klimatických hnutí, zejména Fridays for Future, se mění pohled lidí na to, co je ve společnosti důležité. Mě překvapilo, kolik lidí se postavilo na naší stranu, když jsme skončili ve vazbě za akci v Novákách. Stejně tak mě třeba překvapuje, že si na Slovensku zvolili jasně environmentálně profilovanou prezidentku Zuzanu Čaputovou, nebo si vykroužkovali do euro-parlamentu na klima zaměřeného Martina Hojsíka. Nálada ve společnosti se mění a myslím, že se k environmentálním a klimatickým tématům daří ve stále větší míře přivést lidi, kteří patří k mlčící většině.

Ono totiž to negativní vnímání často vypadá, jako že ve společnosti převažuje. Ale mnohdy jsou to jen výkřiky několika málo procent lidí, kteří jsou však hlasití a viditelní. Většina lidí k těmto tématům mlčí nebo se o ně nezajímá. A právě ty musíme oslovovat. A mám pocit, že se to v poslední době daří, jak jsem už psal výše.

Hodně se mluví o popírání změn klimatu. Setkával jsi se s tím během své novinářské a aktivistické praxe?

V České republice stále žije duch devadesátých let a zejména vliv popíračského diskurzu, který do veřejné debaty vnesl Václav Klaus. V současnosti zažívá renesanci skrze postavy jako je Ladislav Jakl, předseda senátu Jaroslav Kubera nebo čerstvý euro-poslanec Alexandr Vondra. Spolu s tím, jak se změny klimatu stávají opět vážným tématem veřejné debaty, se začínají ozývat i tito lidé, myšlením zakořenění v devadesátých letech. Překvapilo mne, že na Slovensku popíračství není tak silné, setkávám se s ním poměrně málo. Možná i proto se zde daří dělat pozitivní změny rychleji než v České republice.

Na konec obligátní otázka. Je něco, na co jsem se nezeptal, a chtěl by si čtenářům Memzy vzkázat?

Asi jen to, abychom společně usilovali o konec doby uhelné, konec doby fosilní, klimatickou spravedlnost a záchranu planety. Snad nechci po čtenářích Memzy tak moc.

Děkuji za rozhovor.



Komentáře