Snižujeme uhlíkovou stopu potravin   


01.02.2020    Vytvořil: Memza Redaktor

Pokud vás znepokojují pokračují dopady změn klimatu, určitě vás bude zajímat fakt, že výroba potravin odpovídá celosvětově jedné čtvrtině emisí skleníkových plynů. Je proto žádoucí uvědomit si, že naše strava a výběr potravin mají významný dopad na naši "uhlíkovou stopu“. Co můžete udělat pro to, abyste uhlíkovou stopu vašich snídaní, obědů a večeří snížili?

Častým doporučením v tomto ohledu bývá: „jíst lokální potraviny“. Přestože to může znít na první pohled logicky, je to jedna z nejvíce zavádějících rad. Konzumace lokálních potravin by měla významný dopad pouze tehdy, pokud by byla doprava zodpovědná za velkou část celkové uhlíkové stopy potravin. Ovšem u většiny potravin tomu tak není. Emise skleníkových plynů z dopravy tvoří jen velmi malý podíl celkových emisí skleníkových plynů z potravin. To, co jíte, je mnohem důležitější, než to odkud vaše jídlo cestovalo.

Abychom si udělali pravdivý obrázek, musíme srovnat emise skleníkových plynů různých potravinářských produktů a stanovit u nich emise z různých fází dodavatelsko-zpracovatelského řetězce, jako jsou balení, doprava, využití půdy, zpracování a další. Zatím nejrozsáhlejší podobná analýza vyšla ve vědeckém časopise Science v roce 2018. V této studii autoři analyzovali data více než 38 000 komerčních farem ve 119 zemích.

Pro podobná srovnání je potřeba hodnotit emise všech skleníkových plynů na kilogram vyprodukované potraviny. Nejdůležitějším, ale nikoliv jediným, skleníkovým plynem je oxid uhličitý. Zemědělství je zdrojem dalších skleníkových plynů, jako jsou metan a oxid dusný, které mají rozdílnou kapacitu zachytávat teplo. Aby mohly být srovnány emise všech skleníkových plynů dohromady, bývají vyjadřovány v ekvivalentních kilogramech oxidu uhličitého. Takto lze přepočítat vliv všech skleníkových plynů současně. Výsledné číslo pak představuje uhlíkovou stopu konkrétní jednotlivé potraviny.

Zásadním poznatkem srovnání uhlíkových stop je fakt, že u jednotlivých potravin existují velké rozdíly. Výše uvedená studie tvrdí, že při produkci jednoho kilogramu hovězího masa vznikne 60 ekvivalentních kilogramů oxidu uhličitého, zatímco u kilogramu hrášku jen jeden kilogram. Celkově mají potraviny živočišného původu vyšší uhlíkovou stopu než ty rostlinné. Kilogram jehněčího nebo sýru mají uhlíkovou stopu více než 20 ekvivalentních kilogramů oxidu uhličitého. Drůbež a vepřové maso mají uhlíkovou stopu nižší, ale stále jsou výrazně vyšší než většina rostlinných potravin.

Pro většinu potravin je největší část uhlíkové stopy způsobena změnami ve využívání půdy a obhospodařováním na farmě. Obhospodařování na farmě zahrnuje používání organických nebo syntetických hnojiv nebo třeba žaludeční fermentaci zvířat při které je produkován metan. Součet emisí z využití půdy a z obhospodařování představuje u většiny potravin více než 80 % uhlíkové stopy.

Doprava do uhlíkové stopy potravin přispívá jen málo. U většiny potravin je doprava zodpovědná jen za méně než 10 % uhlíkové stopy. Spolu s dopravou pak další procesy v dodavatelském řetězci, jako jsou zpracování a balení, představují většinou jen malý podíl uhlíkové stopy.

To platí nejen za předpokladu, že sledujeme jednotlivé potraviny, ale také pokud bychom zkoumali reálnou stravu. Uhlíkovou stopou reálné stravy konzumované v Evropské unii se zabývala studie vydaná ve vědeckém časopise Global Food Secuirty. Doprava potravin byla odpovědná pouze za 6 % emisí, přičemž mléčné výrobky, maso a vejce představovaly 83 % uhlíkové stopy.

Pokud budete jíst místní hovězí nebo jehněčí, budete mít mnohokrát větší uhlíkovou stopu než při konzumaci většiny rostlinných potravin. Zda přitom budou pěstovány lokálně nebo dováženy z druhé strany planety výsledek srovnání příliš neovlivní.

Doprava obvykle představuje méně než 1 % uhlíkové stopy hovězího masa, tudíž výběr lokálního původu má jen minimální dopad na jeho uhlíkovou stopu. Ať už si koupíte hovězí odkudkoliv, nebude to místo původu, které způsobí vyšší uhlíkovou stopu vaší večeře, ale skutečnost, že je to hovězí maso.

Ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Environmental Science & Technology autoři zkoumali klimatický dopad a změny výběru potravin v amerických domácnostech. Jejich analýza ukázala, že nahrazením hovězího masa a mléčných výrobků jen jediný den v týdnu za rostlinnou alternativu snižuje emise skleníkových plynů více než nákup veškerého jídla jen z lokálních zdrojů.

Analýzou spotřeby vědci odhadli, že průměrné emise potravin z jedné americké domácnosti byly kolem osmi ekvivalentních tun oxidu uhličitého za rok, přičemž na přepravu potravin připadalo pouze 5 % z této hodnoty (0,4 ekvivalentních tun oxidu uhličitého). Znamená to, že pokud by taková rodina konzumovala pouze lokální potraviny, snížila by se jejich uhlíková stopa maximálně o 5 %. Ve skutečnosti by při konzumaci lokálních potravin byly potraviny přepravovány od výrobců v samotném místě a docházelo by stále k malým emisím z dopravy.

Pokud by průměrná domácnost nahradila kalorickou hodnotu získanou z červeného masa a mléčných výrobků jen jeden den v týdnu rostlinnými alternativami, ušetřilo by 0,46 ekvivalentních tun oxidu uhličitého. Jinými slovy vzdání se červeného masa a mléčných výrobků jeden den v týdnu by dosáhl lepšího výsledku než při stravě s nulovými emisemi z dopravy.

Existuje také řada případů, kdy by konzumace lokálních potravin mohla ve skutečnosti uhlíkovou stopu ještě zvýšit. V mnoha zemí lze některé potraviny pěstovat a sklízet jen v určitých ročních obdobích. Spotřebitelé je však chtějí po celý rok. Jejich poptávku lze uspokojit v zásadě třemi možnostmi: importovat zboží ze zemí, kde je sezóna; používat energeticky náročné výrobní metody jako vytápěné skleníky k jejich celoroční produkci; nebo použít chladicí a jiné konzervační metody k jejich skladování po dobu několika měsíců. Některé studie dokládají, že dovoz má často menší dopad než ty ostatní.

Podle jiné studie má dovoz španělského salátu do Velké Británie během zimních měsíců za následek třikrát až osmkrát nižší emise, než by měla jeho produkce na lokální úrovni. To samé platí pro další potraviny: rajčata produkovaná ve sklenících ve Švédsku spotřebují desetkrát tolik energie než rajčata dovážená z jižní Evropy, když zde probíhá jejich sklizeň.

Uhlíková stopa dopravy je pro většinu produktů malá, ovšem existuje jedna výjimka: potraviny, které cestují letecky. Mnozí se domnívají, že letecká nákladní doprava je běžnější, než ve skutečnosti je. Vzduchem se přepravuje jen velmi málo jídla. Ale u některých produktů, které jsou přepravovány letecky, mohou být emise velmi vysoké.

Mnoho potravin, o nichž se předpokládá, že jsou dováženy letecky, jsou ve skutečnosti přepravováno loděmi, jako například avokáda nebo mandle. Přeprava jednoho kilogramu avokád z Mexika do Velké Británie vyprodukuje 0,27 ekvivalentního kilogramu oxidu uhličitého. Představuje to jen asi 10 % celkové uhlíkové stopy avokáda. Přestože jsou avokáda přepravovány na velké vzdálenosti, jsou jejich emise mnohem menší než lokální živočišné produkty.

Které potraviny jsou přepravována vzduchem? Jsou to ty, které mají tendenci se rychle kazit a konzumují se obvykle krátce po sklizni. V jejich případě je lodní doprava příliš pomalá a letecká doprava je jedinou možností, jak je dopravit včas. Týká se to některého ovoce a zeleniny, jako například chřest, zelené fazolky nebo bobulovité ovoce.

Spotřebitelé letecky přepravené potraviny jen obtížně identifikují, protože tak nebývají označovány. Z toho důvodu je obtížné se jim vyhnout. Obecným pravidlem může být vyhýbat se obecně potravinám, které mají jen velmi krátkou trvanlivost a vzdálené místo původu. To platí zejména u potravin, kde je kladen velký důraz na čerstvost.

Pokud chcete snížit uhlíkovou stopu vaší stravy, můžete se pokusit vyvarovat potravinám přepravovaným letecky. Ale mnohem více můžete dosáhnout tím, že se zaměříte na to, co jíte, spíše než na lokální potraviny. Méně masa a mléčných výrobků nebo kompletní přechod na rostlinnou stravu sníží vaši uhlíkovou stopu mnohem více.

Zdroje

Food-Miles and the Relative Climate Impacts of Food Choices in the United States

Reducing food’s environmental impacts through producers and consumers

The role of trade in the greenhouse gas footprints of EU diets

You want to reduce the carbon footprint of your food? Focus on what you eat, not whether your food is local

The role of seasonality in lettuce consumption: a case study of environmental and social aspects

Food and life cycle energy inputs: consequences of diet and ways to increase efficiency



Komentáře