Spasí další klimatická konference svět?   


09.12.2019    Vytvořil: Memza Redaktor

Již téměř tři desetiletí se vládní představitelé z celého světa každoročně scházejí kvůli nutnosti vyřešit klimatickou krizi. Státy účastnící se konferencí se již v roce 1992 zavázaly „předcházet nebezpečným změnám klimatu“ a hledat způsoby, jak snížit globální emise skleníkových plynů, aby to bylo současně spravedlivé pro všechny. Minulý týden začala pod záštitou OSN již pětadvacátá klimatická konference, která potrvá až do pátku.

Letošní klimatická konference získala své konečné dějiště až na poslední chvíli. Konferenci měla původně pořádat Chile v hlavním městě Santiagu. Avšak nepokoje v zemi a související politická krize přinutily organizátory k přesunu. Na poslední chvíli nabídla možnost konat konferenci Madridu španělská vláda. Mimo jiné tato změna místa znamenala, že konference bude menší a nabídla méně prostoru pro nevládní organizace.

Jednání na konferenci vedou důležití vládní představitelé za pomoci administrativy OSN. Téměř každá země světa vyslala hlasujícího zástupce na úrovni ministra životního prostředí, přičemž velké světové ekonomiky mají rozsáhlé delegace.

Klimatické konference OSN jsou přes všechny své nedostatky jediným mezinárodním vyjednávacím fórem klimatické krize, kde své názory a obavy mohou vedle největších ekonomik světa, jako jsou USA a Čína, vyjádřit také nejchudší země. K dohodě zde může dojít pouze na základě konsensu účastnících se států, což může být příliš zdlouhavé a neefektivní, ale výstupy díky tomu získávají mezinárodní právní závaznost. Všechny ze 196 zemí světa, krom několika zhroucených států, jsou signatáři Mezinárodní rámcové úmluvy o změně klimatu, která zavazuje státy o klimatu alespoň vyjednávat.

Současným výstupem mezinárodního vyjednávání je Pařížská klimatická dohoda z konference v roce 2015, ve které státy vyjádřily snahu udržet globální oteplení pod 1,5 ° C oproti období před industrializací. Převážná většina států tuto dohodu ratifikovala. Pařížská dohoda je sice právně závazná, ale závazky jednotlivých států ke snížení svých emisí a dosažení cílů jsou činěny na dobrovolné bázi.

Spojené státy v současné době představují nejrizikovější stát pro úspěšnost dalšího mezinárodního vyjednávání, protože administrativa Donalda Trumpa se rozhodla jako jediný stát od Pařížské dohody odstoupit. Delegace Spojených států se na konferenci v Madridu zapojila do jednání s cílem chránit své ekonomické zájmy a zajistit výhodnější podmínky pro americké podniky. Mezi další potenciální narušitele vyjednávání patří velké ropné mocnosti, jako jsou Saudská Arábie, Rusko a Venezuela, ale vedle nich také Brazílie.

Čína se v současné době snaží o snižování emisí ze své flotily uhelných elektráren, které navíc způsobují rozsáhlé znečištění ovzduší. Pravdou ovšem je, že Čína za pouhých 18 měsíců do června letošního roku zvýšila svou kapacitu tepelných elektráren o více než 40 GW a k tomu ještě plánuje další. Čína navíc financuje výstavbu nových uhelných elektráren jinde ve světě včetně Jižní Afriky, Pákistánu a Bangladéše.

Hlavním předmětem diskuse letošní klimatické konference je ustanovení Pařížské dohody (článek 6), které se týká globálního trhu s uhlíkovými povolenkami. Uhlíkový trh by mohl pomoci snižovat emise a také financovat opatření v rozvojových zemích. Obchodování s uhlíkovými povolenkami existuje již od Kjótského protokolu z roku 1997. Obecnou myšlenkou je, že bohaté země by mohly splnit své cíle nákupem uhlíkových povolenek, které byly uděleny rozvojovým zemím. Tímto způsobem by si bohaté národy nakoupily čas a chudší země získaly finance na to, aby se vydaly vstříc zelené budoucnosti. Mechanismus však měl zásadní nedostatky. Nefungoval, protože bylo příliš mnoho povolenek pro všechny a nedošlo k omezení emisí. Světová finanční krize nakonec v roce 2008 způsobila úplný kolaps trhu s uhlíkovými povolenkami.

Obnovení trhu s uhlíkovými povolenkami dle článku 6 Pařížské dohody je považován za významný cíl pro ochranu klimatu. Pro kritiky zastávající radikálnější názory je však trh s uhlíkovými povolenkami podvodem, jehož cílem je umožnit bohatým zemím pokračovat ve spalování fosilních paliv a přitom zároveň platit chudým zemím za úklid. Podle kritiků již dnes nemáme čas na to zkoušet takovéto kompenzace ve formě trhu s uhlíkem, ale potřebujeme nekompromisní snížení emisí v podobě reálných činů.

Klimatické konference se ovšem potýkají s mnohem větší problémy, které se letos nerozhodnou. Nejzásadnější je, že snaha o omezení nárůstu průměrné teploty dle vytyčeného scénáře bude vyžadovat daleko větší úsilí států. Závazky jednotlivých zemí směřovat ke scénáři oteplení o méně než 1,5 ° C totiž není součástí závazné části Pařížské dohody. Tento cíl je obsažen pouze v nezávazném dodatku.

Jenže emise stále rostou a také teploty jsou vyšší než kdy dříve. Vlády účastnících se států nejsou nuceny jednat, ale čas se přitom krátí. Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) dospěl k závěru, že při současných trendech máme jen něco málo přes deset let, abychom zastavili růst emisí a udrželi oteplení pod 1,5 ° C.

Současné dobrovolné závazky jednotlivých států v rámci Pařížské dohody zdaleka nedosahují toho, co je potřeba k dosažení žádoucího scénáře oteplení. Při sečtení emisí ze současných závazků všech států by svět na konci století došel k odhadovanému nárůstu teploty o více než 3 ° C. Podle poslední zprávy OSN, která byla zveřejněna několik dní před začátkem letošních rozhovorů, abychom zamezili oteplení vyššímu než 1,5 ° C, musíme v příštích 10 letech snížit své skleníkové plyny o přibližně 7,6 % za rok. Toto téma však bude hlavním tématem diskuzí až na příští klimatické konferenci v roce 2020.

Proč se konference konají každý rok? Abychom splnili cíle Pařížské dohody, je potřebné, aby závazky států byly každoročně revidovány a zpřísňovány. Zásadním termínem pro tento proces je právě následující rok. Činí to z roku 2020 klíčovým datem pro boj proti změně klimatu. Pravděpodobně nejdůležitější funkcí letošního klimatické konference je vyčistit cestu k tomuto zásadnímu setkání, které se bude konat ve skotském Glasgow.

Od schválení Pařížské dohody se nadále budovala nová infrastruktura s vysokými emisemi skleníkových plynů a otevřela se nová ropná a plynová pole. Kromě toho byly v některých zemích - USA, Brazílie a Austrálie - zvoleny vlády, které jsou vůči akciím v oblasti klimatu otevřeně nepřátelské. Tento vývoj není vůbec slibný.

Lze namítat, že tři desetiletí vyjednávání nepřinesly nic víc než jednu dohodu, která není schopná vynutit oteplení pod nebezpečnou úrovní, a navíc ani nepodnikáme dostatečné kroky, abychom tuto dohodu vůbec dodržovali. Všechna závažná rozhodnutí týkající se klimatického vyjednávání byla odložena na konferenci příští rok. Mezitím propukají požáry lesů v Amazonii, v Africe a na Sibiři, klimatický chaos způsobuje humanitární katastrofu na mnoha místech světa téměř pravidelně a mezinárodním politickým plánem je pouze uspořádat další konferenci.

Ale pokud bychom tento proces OSN neměli, bylo by to ještě horší. Bez něj bychom byli vydáni plně na pospas jednotlivých vlád a obchodních zájmů fosilního průmyslu. Tvrdit, že klimatické vyjednávání není dostačující, nedává vůbec není smysl. V tuto chvíli je to jediné, co máme pro to, abychom nějak klimatickou krizi vyřešili.

Zdroje

Climate crisis: what is COP and can it save the world?

Madrid to host UN climate summit after Chile pulls out

China's appetite for coal power returns despite climate pledge

UK to host crucial global talks on tackling climate emergency



Komentáře