Stále je příležitost snížit emise uhlíku   


01.12.2017    Vytvořil: Administrátor

Minulý týden vydaly Spojené národy novou analýzu, ve které tvrdí, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dosahuje rekordního růstu. Proto potřebujeme obrat v klimatické politice. Právě započala mezinárodní jednání v německém Bonnu, což by mohlo být příležitostí.

Každoroční klimatická konference Spojených národů začala dnes v německém Bonnu a potrvá až do neděle 17. listopadu. Během této doby budou státníci a političtí vyjednavači již po třiadvacáté jednat o tom, jak efektivně a spravedlivě zastavit pokračující změny klimatu. Na jednacím stole jsou závazky, ke kterým se jednotlivé národní vlády zavázaly v Pařížské dohodě, která byla oslavovaným výsledkem klimatické konference z roku 2015. Jenže podle všech dostupných dat ani tyto sliby nám zatím žádnou záruku ochrany před nebezpečnými riziky nepřinesly.

Minulý týden v úterý vydaly Spojené národy novou analýzu, která ukazuje, že problém zastavení ničivých změn klimatu bude mnohem náročnější než jsme si mysleli. Pouhé závazky na politických konferencích obrat nepřinesou. Podle zmíněné studie dosáhla v roce 2016 koncentrace oxidu uhličitého rekordu, a co hůře výše jeho meziročního přírůstku ještě stoupla. Jinými slovy jde říci, že koncentrace tohoto plynu rostla ještě mnohem rychleji než dříve.

Dokládají to data uvedená ve zmiňované studii. Světová průměrná koncentrace oxidu uhličitého stoupla v roce 2016 na hodnotu 403,3 ppm (částic v milionu) z hodnoty 400 ppm v roce 2015. Tento nárůst se odehrál navzdory údajnému zpomalení růstu lidmi vypouštěných emisí a je rekordním nárůstem za posledních několik let. Roční přírůstek o 3,3 ppm oxidu uhličitého v atmosféře je významně vyšší než stejná hodnota za předchozích 12 měsíců, kdy koncentrace stoupla o 2,3 ppm. Průměrný roční nárůst oxidu uhličitého v atmosféře za poslední desetiletí pak dosahuje jen 2,08 ppm.

O tom, že právě oxid uhličitý je klíčovým faktorem pro řešení klimatické změny, již není pochyb, takže jeho stále rostoucí koncentrace dokládají neefektivnost jakýchkoliv politických snah o omezení jeho emisí. Aby problém nebyl příliš jednoduchý, tak zde nastupují další faktory v podobě zpětných vazeb, které nedokážeme přesně zhodnotit. Právě jedna taková zpětná vazba hrála roli v loňském rekordním meziročním přírůstku. Je jím jev El Niño, který ovlivnil zvýšený výskyt sucha, což mělo za důsledek oslabení vegetace, která nebyla schopná absorbovat oxid uhličitý. S tím, jak se planeta ohřívá, lze očekávat, že El Niňo bude stále častější.

Současná koncentrace oxidu uhličitého byla na Zemi naposledy během období Pliocénu, což je tři až pět milionů let nazpět. V té době dosahovala úroveň moře o 20 metrů výše než dnes, po pevnině se proháněli přes dva metry vysocí draví ptáci, mastodonti a první šavlozubé kočky. Podmínky na Zemi byly s dneškem nesrovnatelné. Jasně to vyvrací argument, že můžeme být v klidu, protože se klima měnilo vždy. Ano měnilo, ale jeho zásadní změny byly také spojeny s masovým vymíráním druhů, ke kterým v souvislosti s tím docházelo. Snaha bojovat proti změně klimatu je pak snahou bojovat proti takovému vymírání druhů.

Jaký vzrůst teploty je pro nás ještě bezpečný? Tuto otázku samozřejmě nelze s naprostou jistotou zodpovědět, ale dle řady vědců je jím vzrůst o 1,5 °C až 2 °C. Právě tato teplota je uvedena v Pařížské dohodě jako teplota, kterou bychom neměli překročit, přitom 1,5 °C představuje ideální variantu a 2 °C představují krajní mez. Zmiňovaná studie Spojených národů poukazuje na to, že bez rapidního omezení emisí oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů budeme na konci století čelit nebezpečnému nárůstu teploty, vysoko nad cílem stanoveným Pařížskou dohodou o klimatu.

Nadšení z Paříže z roku 2015 dnes slábne kvůli selhání národních vlád, které neuvedly své sliby a závazky k životu. Právě propast mezi mezinárodními cíli klimatické dohody a plněním národních závazků jednotlivých států udržuje kurz směrem ke globálnímu oteplení, které bude vyšší než 2 °C a možná i vyšší než 3 °C. Mezinárodní snaha něco s klimatickou změnou udělat byla navíc oslabena rozhodnutím amerického presidenta Donalda Trumpa. Fakt, že Spojené státy od dohody odstoupily, není smrtelnou ranou klimatické dohodě, protože všechny ostatní státy ve svých formálních závazcích setrvaly.

Studie Spojených národů přichází v době vrůstajícího znepokojení, že schopnost přírody vypořádat se s oxidem uhličitým slábne. Studie ukázala, že lesní oblasti degradují tak rychle, že vypouštějí více uhlíku, než stíhají absorbovat. Právě vyjednávání v Bonnu je jednou z příležitostí, jak  mezinárodní snahy posunout o kus dál. Doufejme, že studie rozezní zvony na poplach také v řadách státníků. Potřebujeme globální politickou vůli a nový cit pro naléhavost. Stále je čas snížit naše emise a udržet si nějakou kontrolu, ale pokud budeme čekat příliš dlouho, lidstvo se stane pasažérem jednosměrné cesty k nebezpečné změně klimatu.



Komentáře