Stanislav Lhota: V Indonésii vidíme změny klimatu jako málokde jinde   


22.05.2018    Vytvořil: Memza Redaktor

Rozhovor s českým ochráncem deštných pralesů Stanislavem Lhotou o palmovém oleji, ochraně indonéské divočiny a dopadech těžby a spalování fosilních paliv.

Co Vás zavedlo do Indonésie, kde se věnujete ochraně deštného pralesa a primátů?


Do Indonésie jsem přijel v roce 2005 a původním cílem byl výzkum téměř neznámého druhu opice, hulmana běločelého. Tím jsem strávil první rok na Borneu.
 

Proč jste se začal ochranářským snahám v Indonésii věnovat?


Původně jsem měl v plánu jen výzkum primátů. Ale kolem rezervace, kde jsem pracoval, byla naprojektovaná dálnice, která ve svém důsledku bude pro celou oblast znamenat ekologickou katastrofu, protože s sebou přinese nekontrolovatelné šíření lidí a korporátních aktivit. S několika kolegy jsem se zapojil do hodnocení vlivu projektu na životní prostředí, sepsali jsme dokument, který jasně ukazoval, že silnice nejen že přinese zničení celého ekosystému, ale navíc ani není příliš vhodně naplánovaná z pohledu rozvoje místní ekonomiky, a že existují mnohem vhodnější alternativy. Bohužel místní vláda veškeré argumenty ignorovala a se stavbou silnicí se začalo. Od té doby už jsem zůstal v ochraně přírody zapojený.

Co dnes nejvíce ohrožuje zbývající indonéské deštné pralesy? Podílejí se na jejich ohrožení také jiné vlivy než je budování nových plantáží palmy olejné?


Olejná palma je největší příčinou odlesňování Indonésie, ale zdaleka není jedinou příčinou. K dalším problémům patří šíření plantáží akácií pro výrobu papíru, těžba hnědého uhlí, expanze průmyslu, těžba dřeva nebo farmový chov krevet.

O co konkrétně přicházíme, při likvidaci deštných pralesů? Jak by mohly tropické souostroví dopadnout, pokud se neomezí budování palmových plantáží?


Indonéské deštné pralesy patří k nejbohatším ekosystémům planety, Indonésie tvoří jen asi 1 procento souše, ale žije tu osmina druhu savců, šestina druhů ptáků, obojživelníků a plazů a desetina druhů kvetoucích rostlin. Navíc mají zdejší pralesy s největší pravděpodobností klíčovou roli v regulaci místního klimatu, teploty a srážkového režimu, i když jde o mechanismy, kterým doposud pořádně nerozumíme. Jednoznačně mají pralesy zásadní roli pro udržení zdravých a produktivních vod, tedy řek i moří, které jsou pro indonéské hospodářství naprosto zásadní. Odlesnění Indonésie může v tom nejhorším scénáři vést k hospodářské krizi a k masové migraci lidí do jiných částí světa.
 

Jak se na ochraně deštných pralesů podílí Indonéská vláda? Myslíte, že jsou v místním politickém klimatu snahy o záchranu divočiny životaschopné, nebo je potřeba spíše mezinárodní pomoc?


V Indonésii je dnes ochrana přírody jedním z hlavních společenských témat. Takže teoreticky se vláda o ochranu přírody zajímá. Ale bohužel jde často spíš jen o formální zájem, který nemá reálně velký dopad. Často jde víc o propagandu spíš než o reálnou ochranu přírody. Na druhé straně ale musím vyzdvihnou to, že je indonéská vláda velmi otevřená mezinárodní spolupráci a dává mezinárodním ochranářským organizacím poměrně velký prostor k působení. Mezinárodní pomoc v ochraně indonéské přírody je v tuto chvíli stále ještě klíčová.

Indonésie je také významným producentem uhlí, které vyváží do dalších zemí. Myslíte, že se na zmenšování rozlohy deštných pralesů může podílet také těžba uhlí, nebo se jedná spíše o menší rozlohy?


Jde o povrchové doly a jejich rozloha je často značná. Navíc se jejich dopad neomezuje jen na místo, kde se uhlí přímo těží. Jde o oblast, kde hodně prší, dešťová voda se v důlních jamách hromadí, sytí se toxickými látkami a musí se pak odčerpávat a vypouštět do řek nebo do moře. Hnědouhelné doly jsou tak i jedním z hlavních zdrojů znečištění vod.

Co může pro záchranu deštných pralesů v Indonésii a dalších zemích udělat běžný český občan? A co může udělat ten, kdo by se chtěl angažovat trochu více?


Jednoduchá věc, kterou může udělat opravdu každý z nás, je vyhýbat se palmovému oleji. Ten je obsažený zhruba v polovině balených produktů na pultech supermarketů, hlavně v potravinách, kosmetice a krmivech pro zvířata. U potravin platí v Evropské unii povinnost obsah palmového oleje označovat. Takže stačí číst si etikety a potraviny s palmovým olejem nekupovat. Navíc dnes existuje aplikace Palm Oil Scanner pro chytré telefony, která čte čárové kódy a na obsah palmového oleje tak upozorňuje. Pokud se někdo chce do ochrany indonéské přírody zapojit aktivněji, nabízí se několik možností pro dobrovolnickou pomoc, včetně několika českých projektů. Stačí se podívat například na webové stránky České koalice pro ochranu biodiverzity.

Na webu Memza se často věnujeme tématu energetiky a klimatických změn. Lze v Indonésii sledovat nějaké projevy výkyvů klimatu nebo je tamní tropické klima nezměněné a stabilní?


V Indonésii vidíme změny klimatu jako málokde jinde. Od 80. let 20. století dochází v intervalu zhruba 20 let ke katastrofickým suchům, která souvisí s klimatickou oscilací El Niňo. Sucha jsou spojena s kalamitními požáry, při kterých shoří milióny hektarů deštného pralesa, včetně národních parků. Dochází k těžko vyčíslitelným hospodářským škodám a stovky tisíc lidí umírají v důsledku respiračních chorob. K poslední takové katastrofě došlo v roce 2015.

Velká Británie plánuje v rámci boje s klimatickými změnami ukončení provozu poslední uhelné elektrárny v roce 2025. Velkou část kapacity výroby z fosilních zdrojů již nahradila biopalivy a zejména dřevem, které díky své ostrovní poloze dováží lodní dopravou ze zámoří. Myslíte, že to může být další faktor, který se podílí na likvidaci deštných pralesů?


Biopaliva představují pro přežití deštných pralesů obrovskou hrozbu a v této chvíli je to v první řadě opět palmový olej. Ten v posledních letech představuje jedno z hlavních biopaliv, které se v Evropě využívá. Souvisí to s velmi nešťastně formulovanou vyhláškou Evropské unie o podpoře energie z takzvaně udržitelných zdrojů. Přitom už dnes víme, že produkce takových paliv za sebou může nechávat uhlíkovou stopu, která je dost dobře srovnatelná se stopou spalování fosilních paliv. Naštěstí nedávno Evropský Parlament rozhodl o tom, že v rámci příští vyhlášky o energii z obnovitelných zdrojů (RED II) už Evropská unie palmový olej podporovat nebude.

Máte nějakou vizi do budoucna nebo něco na čem teď v rámci ochrany deštných pralesů nejvíc pracujete?


V současné době jde o boj na dvou frontách. Jednak přímo na místě, kde se snažíme podpořit místní organizace v tom, aby se začaly ochraně přírody věnovat profesionálněji a efektivněji. A potom u nás v rozvinutém světě, kde se snažíme pracovat se spotřebitelskou veřejností. Mluvili jsme o palmovém oleji. Evropská unie je jeho největším dovozcem, hned po Indii. Přepočteno na jednoho obyvatele jsou Evropané také jedním ze dvou největších spotřebitelů palmového oleje. To znamená, že je v našich silách nejen přispět ke snížení jeho celosvětové spotřeby, ale můžeme vytvářet i tlak na korporace a přimět je k tomu, aby palmový olej produkovaly zodpovědnějším způsobem. Totéž se samozřejmě týká i celé řady dalších surovin, které v Evropě nakupujeme, a kvůli kterým dochází k ničení tropických deštných pralesů.



Komentáře